Školství a systém
Škola, kterou jsme téměř všichni prošli, by nás měla naučit, jak se spojovat skrze srdce a jak poznat sám sebe. Jak najít opravdovou podstatu. Přesto často dělá přesný opak. Učí nás, co všechno potřebujeme znát. Učí nás, že přirozené učení je monotónní opakování informací, které si máme uložit do hlavy. Tedy nás učí ukládat si informace, které pro nás nejsou důležité. Když dítě říká: „K čemu mi to bude?“ Moc dobře si uvědomuje, proč to říká. Jeho duše ví, že to nevyužije a je to v jeho hlavě navíc. Systém má jeden vzdělávací přístup pro všechny a nehledí na to, že každý má svůj individuální rozvoj s přesnými parametry toho, jaké informace potřebuje. Systém říká, které informace potřebujeme znát, ovšem neřekne nám, že znalostí nepotřebných informací zapomínáme na to, kým opravdu jsme, a to krásně zapadá do jeho plánu. Musíme si tedy ukládat informace, které jsou nám k ničemu a stejně je zapomeneme nebo nám budou dělat v hlavě nepořádek. Školství je jeden z manipulátorů systému. Jeho úkolem je, že jakmile vyjdeme ze školy, neumíme čerpat z vlastní moudrosti a jsme odkázaní na informace z vnějšku, které nás tak dokonale mohou mást a ztrácíme část znalosti sama sebe. Není to tak u všech lidí, ale velká skupina je opravdu alespoň z části takto směřována k zapomenutí své podstaty. A následně se tento svět pro jedince, který neumí čerpat z vlastní moudrosti a srdce, stává dokonale nehostinným a zlým. Kdyby nás školství učilo jen ty informace, které si naše duše přeje znát, potom bychom se dostali do okamžiku, kdy už by školy bylo potřeba stále méně, neboť by každý dokázal čerpat potřebné informace sám. Stále je třeba určitých znalostí, které nabízí základní škola. A dále by se rozvoj měl odvíjet zcela individuálně. Už nástupem do základní školy by každé dítě mělo dělat jen to, co ho baví. Nechat ho poznat, co ho zajímá a co ne, ať si samo zvolí, co je pro něho potřebná informace a co není. Na druhém stupni už by se výuka mohla směřovat úplně individuálně, tedy každý by se učil, co chtěl. A takto se dítě může dokonale poznat. Zjistí, co je jeho životní náplní a takto se spojí s vlastní duši a srdcem. Informační tok duše probíhá v přímém napojení na lásku a tuto schopnost má úplně každý.
V tento okamžik, kdy vymizí spojení se srdcem, se svět stává nehostinným a zlým. Jsme postaveni před tolik informaci, které nás neustále matou a říkají, kdo jsme nebo kým bychom měli být. Společnost zapomíná na to, že informace o tom, kdo jsme, mají vycházet zevnitř nás, nikoliv z vnějšku. Ztrácíme tedy schopnost znát sami sebe. Ztrácíme schopnost, která nás dokáže spojit s vlastní moudrostí, která posílá v pravý čas přesné informace, které potřebujeme vědět. Tedy úkolem každého z nás je probudit v sobě prvotní instinkt lásky a poznat sami sebe. Jamile se v nás začne pomalu probouzet, můžeme najít opět ztracený zdroj. Můžeme najít schopnost opět vědět důležité věci zcela přirozeně na základě spojení a vědění, kým jsme. Zajímavý je fakt, že příroda žádné učebnice nepotřebuje, a přesto funguje zcela přirozeně. Nepotřebuje ani miliony příruček, jak čeho dosáhnout a co všechno je k tomu třeba znát. Jediné, co musí mít k tomu, aby získala potřebou informaci, je spojení se svým instinktem, víra v danou informaci a svoboda. Tím, že nás společnost učí neposlouchat tento prvotní instinkt, nastává situace, která nás nutí být závislými na informacích zvenčí. Dříve nebo později budeme postaveni před konfrontaci toto spojení znovu nalézt, a to se stává pro nás zkouškou. Můžeme si sami vybrat, zda chceme toto spojení opět najít nebo setrvat v proudu systému. Vesmír nám dá na výběr a nebude nám nakazovat, co si máme vybrat. Ovšem pokud si vybereme systém, který nesouzní s naší duší, svět se pro nás může stát velmi nevlídným. Musíme si uvědomit, že jediný, kdo je zde na Zemi nehostinným, je náš systém, ačkoliv se nám snaží ukazovat v tom nejlepším světle. Zakrývá se maskami, které je třeba prohlédnout.
Ačkoliv zvířata pokládáme za primitivní, často jsou moudřejší než my lidé. A jedinou moudrost, kterou potřebují, je moudrost lásky, znalost své duše a žití v rovnováze. Nic víc v tom není. Tedy opravdu jsou zvířata z určitého hlediska primitivní a jednoduchá. Ego je ta část, co si chce stěžovat a prožívat dramata anebo se naopak úplně zcela vyhýbat jakémukoliv sporu. Tedy vždy chce být v tom nejlepším světle. Naše srdce miluje jednoduchost a přirozený proud života, a to je použití té síly, která je v daný okamžik potřeba. To je základ žití v rovnováze, ve svém středu. – Dovolit si probudit prvotní instinkt lásky, kterým se řídí celá příroda a vnést ho do rovnováhy v každodenním životě. Nezáleží na tom, co si myslí ostatní. Jak už víme, myslet si něco je často zdroj, který pochází od ega a je to i zdroj nepochopení, který s naší individualitou nemá nic společného. Tedy je důležité se odpoutat od toho, co si kdo myslí, neboť to omezuje naši svobodu. Naše jednání vypovídá o tom, kdo jsme a co je v nás. Pokud začneme být ve spojení s láskou, začneme prožívat život, který je naší individualitou a dokážeme cokoliv, co je ve spojení s naší duší. Tento svět je pohostinný pro ty, kdo chtějí být ve svém proudu lásky. Tehdy se otevírají dveře, které říkají, že vše je možné. Zákon moudrosti říká, že odpojením druhých od lásky odpojujeme sami sebe od moudrosti duše a ztrácíme se sami v sobě. Tedy nebraňme ve vůli druhých lidí a nezakazujme ostatním ani sobě prožívat naše individuality. Příroda je ukázkou nekonečné moudrosti a lásky, kterou má každý z nás v sobě.
S láskou Poselství z nebe