Cesta vědění a lásky 4. část

0
745

Odstřižení přírody od proudu lásky

Zvířata nefungují na otázce přežití a rozumu. Jsou v harmonii a v rovnováze s přírodou. Z toho vyplývá, že pokud jsou zvířata téměř neustále v rovnováze, pak nevzniká ani karma. Ovšem jsme tu my lidé, kteří zasahujeme do jejich přirozeného proudu života a narušujeme přirozenou rovnováhu jak u zvířat, tak v přírodě, tedy okolnosti se zvířatům z části mění. Čím více zasahujeme do jejich přirozeného toku života, tím více si tvoříme karmu s přírodou a zvířaty. Nemůžeme se divit tomu, že jsou všemožné přírodní katastrofy. Je to způsob, jak příroda navrací rovnováhu, kterou jsme narušili a využívá svého druhého instinktu k navrácení prvního. Je v pořádku, že lidé zabíjejí přírodu a zvířata, ale není v pořádku, že příroda a zvířata zabíjí lidi. Takto systém obhajuje své jednání a vykrucuje se z odpovědnosti a viní přírodu a zvířata.

Lidé neustále zasahují do přirozeného toku přírody a tím rostlinám a zvířatům zakazují být v proudu vlastní podstaty. Tedy i zvířata a příroda můžou onemocnět. Nemoc vzniká v okamžiku, kdy z nějakého důvodu není na určitém místě dostatek energie lásky. Přírodu jsme postavili do role, kdy nám začíná zrcadlit toto odpojení od lásky. Může se to projevit tak, že se k nám příroda na nějaký čas bude chovat nehostinně. Příroda nám může během sekundy ukázat, jakou má sílu. Nedovedeme si představit jakou sílu má, neboť ji proti nám zatím nepoužila. Můžeme děkovat za její trpělivost s námi a obrovskou pomoc od Božských pomocníků světla. Čím více se budeme navracet do přirozeného toku přírody a k vlastnímu toku, tím rychleji začne vznikat opětné propojení s přírodou, která tak získá nazpět svou svobodu a lásku. Posíláním lásky a světla přírodě jí můžeme velmi pomoci.

Spousta zvířat byla natolik odpojena od proudu lásky námi lidmi, že nyní se na nás stávají závislými, neboť jsme jim zničili přirozené prostředí pro život, a tak je ostřihli od lásky. Naším úkolem je navrátit jim svobodu a tím jim vrátíme i lásku. Navrátit jim přírodu. Musíme si uvědomit, že ničením přírody jsme vzali jejich svobodu, ve které žila. Zvířata nechtějí žít v ocelových kostkách a v betonových celách. Nesmíme si myslet, že to, co chceme my, je i jejich přání. Opravdu není a nikdy nebude. Pokud vyhyne příroda, vyhyne i většina zvířat a nebudou sem ani chtít jít, neboť zde nenajdou lásku. Pokud by něco takového nastalo, pak nám zůstanou jen modifikovaná zvířata, která jsme si přetvořili ke konzumu a pár mazlíčků, kterými si budeme obhajovat, že přece my máme zvířata rádi. Není nutné, aby to takto bylo.

Odstřihnutím někoho od svobody se odstřihává i od přirozeného toku, který zaručuje hostinný svět. Vymírání zvířat a přírody je důkazem toho, že krademe svobodu a tím je odpojujeme od přirozeného toku života – lásky. Nakazujeme jim nesmyslná pravidla a strach, která nemají obdoby. Zakazováním a ničením se řítíme do bodu, kdy se to celé otočí proti nám. Nesmíme se divit, že příroda použije svůj druhý instinkt přežití a ukáže nám vše, co jsme jí prováděli, vezme si zpět svou svobodu. Propojení nazpět se svou individualitou a svobodou, která je jí v tomto století odebírána. Tedy katastrofy jsou důkazem toho, jak si příroda bere nazpět, co jí patří. Bere si zpět vše, co jsme jí skrze naše ega vzali. Jestli se chceme stavět do rolí obětí a viníků je jisté, že příroda viník není. Nelze vinit nikoho z toho, že chce být svobodný a žít v lásce. Svoboda a láska je základem naší individuální podstaty – duše.  Příroda a zvířata jsou nám připravena odpustit, ale musí získat zpět svou svobodu. Odpuštění může proběhnout jen na základě svobodného rozhodnutí. Je třeba, aby pouto a svoboda byla v rovnováze. Mít pouto na lásku je nezbytné. Tedy i určité pouto je v pořádku. Také je ale nezbytné mít svobodu, která zaručuje učení se.

Tedy spojením nezbytného pouta a svobody vzniká pojem volnost lásky. Je to střed, který je třeba najít.

Svět konzumu vzal přírodě z části duši a její svobodný život. Vzal jí duši v tom, když jí zakázal žít ve svobodě a lásce. Popřel zcela její individualitu, podstatu a vytrhl ji z instinktu lásky pro vlastní potěšení a naplnění potřeby závislosti. Láska není závislá, ale vždy je ve své svobodě. Ego, které se skrývá pod a za maskou lásky, tedy se tváří jako láska, ale není láskou, vždy potřebuje vlastnit a stává se závislým. Je obětí závislosti. Tedy si uvědomme, že když říkáme, že máme rádi zvířata, je to pouhá maska lásky, ale opak je pravdou. Jsme tedy stále na cestě k lásce a přijetí.A nakonec se neobviňujme za své chyby a přijměme, že jsme omylní a je to část druhé stránky, kterou musíme přijmout.

Cesta k lásce je dlouhá, ale začíná tím, že poznáme sami sebe a nebudeme odmítat žádnou ze svých stránek.

Snažme se pochopit sami sebe a zpracovat naše ega tak, aby nebyla proti naší duši. Systém se nás snaží odstřihávat od lásky a jde na to velmi chytře. Nedělá to násilně, naopak do nás vkládá pouhou energii, která to vše může podnítit. Tato energie podněcuje strachy a obavy v nás, které souvisí s egem. Tedy stále je na nás, zda se rozhodneme tuto cizí energií pokládat za vlastní nebo jí necháme odejít. Také je na nás rozlišovat, co je mé vlastní a co nikoliv. Musíme si uvědomit, že svoboda je to, co si nikdy nemáme nechat vzít i kdybychom měli použít druhý instinkt přežití. Svoboda zaručuje lásku a rozvoj naší individuality. Nezbytné pouto, které musíme mít je pouto na lásku.

A pokud nám je svoboda vzata na povrchu, nikdy jí neztraťme uvnitř. Tam jsou všechny systémy a zákazy krátké, tam uvnitř nás se láska nikdy neztratí.

S láskou Poseslství z nebe

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here