Cesta vědění a lásky 1. část

0
1589

Rozum a srdce

Odpradávna jsou lidé postaveni před dvě složky bytí, které nás utváří v lidské bytosti. Jsme bytosti mnoha aspektů a jedna z částí, která k nám patří na této úrovni, je naše srdce. Druhou složkou, která k nám patří, je náš rozum. Srdce je část, bez které nelze existovat. Obě tyto složky jsou důležité. V tomto světě je třeba hledat rovnováhu ve všem, tak i v těchto dvou složkách.

Rozebereme si obě složky podrobněji. Naše srdce je v přímém spojení s naší duší. Naše duše je zahalena v duchovním srdci, kde je pod ochranou Boží lásky. Naše duše je naší individualitou ve spojení s Božskou částečkou v nás. Naše duše je naše jedinečnost. Duchovní srdce má za úkol tuto částečku neustále chránit a poskytovat duši jakousi výživu. Tato výživa je energie lásky a dává duši schopnost existovat a upevňovat se v realitě. Tedy láska je pro nás nesmírně důležitá. Aby to ale nebylo tak lehké, máme i rozumovou stránku, která často bývá spojena s egem. Ego je věc, která se neustále řeší. Jsou různé názory, zda je ego dobré nebo špatné. Ovšem důležité je si uvědomit, že vše má být v rovnováze a vše má nějaký smysl, tedy i naše ego má smysl. Jedna strana nechce mít žádné ego a chtěla by ho rozpustit. Toho ovšem nedocílíme, pokud ho budeme odmítat a zavrhovat. Druhá strana je naopak neustále spojena se svým egem a podněcuje svá rozhodnutí na jeho základě. Obě strany jsou extrémy a je třeba najít jakýsi střed. Důležité je si své ego uvědomovat a rozpoznat, kdy na jeho základě jednáme. Zjistit, kdy k nám promlouvá ego a kdy naopak srdce.

Rozum je tedy spojen především s egem a srdce s láskou. Ego nás uvádí do hmoty. Staví nás před věci, které se řeší v hmotném světě. Láska nás naopak táhne jiným směrem. Je třeba vyrovnání těchto dvou složek. Ego by nikdy nemělo přesahovat lásku. Ovšem mělo by být v rovnováze. Můžeme ego, které se používá ve správný čas, nazvat jako zdravé ego. Víme, že ho máme. Víme, jaký je jeho smysl a že jeho odmítání není správné. Víme, že má svůj důvod. Tedy své ego nezavrhujeme, neboť je součástí nás samých a odkazuje nás na to, co si v sobě musíme zpracovat. Ale zároveň jemu nepodléháme a nečiníme na jeho základě všechna rozhodnutí.

Nyní, když už toto víme o egu, může pro nás být těžké tyto dvě složky rozlišit. Může pro nás být těžké rozpoznat, který že ten hlas v nás k nám zrovna mluví. Naše ego často mluví skrze slovo chci a nechci. Chci vědět, chci to znát, chci mít. Jeho hlas může být velmi silný a může přehlušit hlas srdce. S egem mohou být úzce spojeny strachy a emoce, které se pak můžou maskovat za naše srdce. Na základě strachu se často řídíme. Strach způsobuje to, že nás stáhne do úzkosti, ve které je těžké rozeznat, co je vlastně správné. Jaké jednání v této situaci je správné. Neboť stahující strach nás nutí k nějakému jednání. Většinou nás nutí k úprku ze situací či vyhnutí se něčemu. Záleží zde pak hodně na tom, zda je to ono, co si naše duše přeje či nikoliv. Nesmíme nechat strach námi manipulovat. Záměrně někdy naše duše můžou vypustit strach, abychom se nedostali někam, kde se nacházet nemáme. Tedy je potřeba se v situaci zklidnit a propojit se co nejvíce s láskou, potom zkusit poznat, odkud strach pochází a proč tam je. Pokud je vyslaný od duše, která nás tak chrání před vstupem někam, kde by to nebylo pro nás dobré, je třeba co nejdříve opustit situaci. Ego naopak často brání jít tam, kam by si naše srdce přálo a tehdy je třeba tento strach zpracovat.

Ego se vždy snaží o to být vidět v co nejlepším světle. Často to dělá kvůli tomu, aby před druhými vypadalo co nejlépe. Chce se vždy prezentovat co nejlepších barvách. Ego hraje na výhru a prohru. Hraje na to, aby vždy vyhrálo. Ego nasazuje masky, které skrývají naší pravou podstatu. Ať už k tomu má jakýkoliv důvod, utváří tak iluzi o tom, kdo vlastně jsme a nejsme. Nasazuje masku, která neukáže to bolestné nebo to, co ego pokládá za nehezké. Masky brání tomu, abychom viděli, co se skutečně skrývá v dané duši. Ego se může bát ukázat jedinečnost duše.

Naše srdce mluví skrze slova, či pocit: mám přání. Projevuje se skrze slova já můžu, to jsem já, toto cítím, a to je mé přání.  Vysílá jemné pocity. Na rozdíl od ega nikdy neřve a nevystavuje se nutně na oči. Srdce mluví nenutivým hlasem a dává svobodu naši vůli. Nepotřebuje se ukazovat v nejlepším světle, protože zná svoji hodnotu. Nepotřebuje vyhrát, protože ví, že není co vyhrát. Je důležité si uvědomit, že nelze v tomto světě odmítat ani jednu složku. Nejde odmítat rozum ani srdce. Obojí má smysl. Svět, ve kterém se nacházíme, je svět duality, jak dobra, tak zla. Rovnováha je vždy někde uprostřed. Tedy nebýt příliš dobrý na úkor sama sebe, ale nebýt ani zlý na úkor druhých. Ovšem někdy může být potřeba být jak dobrý, tak zlý. Ovšem vždy je to jen úhel pohledu. Dobro a zlo ve skutečnosti neexistuje. Tedy všechny aspekty naší duše v této realitě je třeba přijímat a být v rovnováze.

S láskou Poselství z nebe

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here