Co je to odpuštění? Je to lék pro naši duši a srdce. Odpuštění je s láskou ten nejsilnější lék na světě, který umí dělat zázraky. Odpuštění se týká úplně každého z nás, protože každý z nás si sebou nese bolesti z minulosti. Mohou to být rány hluboko v nás, o kterých dávno nevíme, nebo jsme raději na ně zapomněli. Mohou to ale také být maličkosti, které nám brání dělat to, co si přejeme. Tyto rány způsobují, že se sekneme a dál nemůžeme pokračovat v určitém aspektu života. Možná to ani nevíme, ale je to určité místo, člověk, věc, emoce nebo bolest, přes kterou se nemůžeme dostat.
Odpuštění je v každém z nás. Každému bylo dáno umět odpustit a být mu odpuštěno. Někdy je to ale velmi těžké. Jsou věci, které můžeme odpustit až časem. Jsou věci, které se dají odpustit hned. Záleží, jak moc je zranění hluboké. Někdy na odpuštění stačí deset minut nebo pár dní, někdy to mohou být měsíce i roky. Také záleží na našem přístupu, jestli chceme opravdu odpustit. Často říkáme: „Ale já už jsem dávno odpustil.“ ale často jsme opravdu hluboce neodpustili. Opravdové odpuštění znamená vypuštění bolesti z našeho DNA, ze samé podstaty, z čeho se skládáme. Rány se vryly tak hluboko, že nás ovlivňují v každém rozhodnutí našeho života. Ovlivňují často to, jak vypadáme, proč jsme nemocní a nadále rezonují. Když tedy nastane situace podobná zranění, nemůžeme se přes to dostat nebo jednáme pro nás samé nepochopitelně.
Nyní Vám chci povědět o mém odpuštění.
Delší dobu jsem se potýkala více méně s nepřízní osudu. Nebo jsem si to alespoň myslela. Nedařilo se mi v podstatě nic. Byla jsem často naštvaná na celý svět. Občas jsem si myslela, že mě nikdo nemá rád, ani sám Bůh. Vyvolalo to ve mně spoustu zranění, na pohled byste to možná neřekli, ale byly tam. Rozdala jsem spousty životní energie lidem, kteří si mojí energii až tak nezasloužili a nevážili si jí. Investovala jsem čas do něčeho, z čeho nebylo nic. Rozdala jsem v podstatě všechnu energii, co jsem měla. Z mé životní síly zbylo velmi málo. Neměla jsem sílu skoro na nic. Často jsem nedělala nic. Nejraději jsem spala, protože spánek byl moje útočiště, kdy pominul všechen strach a já necítila žádnou bolest. Ale spánek mi žádnou životní sílu nedal. Prospala jsem celé dny a stejně jsem více síly neměla.
Byla jsem v začarovaném kruhu, ze kterého nebylo úniku. Po určité době se začala spoustu věcí zlepšovat a začala se ukazovat cesta. Navrátila se mi radost a našla jsem zpátky svou životní sílu. Za což také musím poděkovat pár lidem, bez kterých bych nikdy nemohla dojít tam, kde stojím dnes.
Začalo se mi více dařit. Pochopila jsem, že to nebyla nepřízeň osudu, ale všechna ta bolest byla důležitá, abych si mohla uvědomit tolik věcí. Nějaký čas bylo všechno zdánlivě v pohodě, ale pořád jsem si sebou nesla břemena z minulosti. Rány, které se do mě vryly, mi znova začaly způsobovat ztrátu životní energie. Pochopila jsem, že energie, která mi dala sílu, nebyla moje, ale od lidí kolem, kteří mi pomáhali. Časem tato síla vyprchala a už nepřinášela, to co jsem potřebovala. Přišly nové rány a opět jsem bádala, co je špatně, co se to zase děje.
Nevím, jak jsem došla k této myšlence, ale došlo mi, že musím odpustit. Vrátit lidem jejich energii a nazpět si vzít tu svou, kterou jsem rozdala. Tato životní energie se mi navrátila skrze odpuštění sobě a druhým. Odpuštění celému světu. Nemohla jsem to být zcela já, protože kousky mě chyběly. Byly roztroušeny po celém světě. V mých minulých životech. U lidí, kteří již mojí energii nepotřebovali.
Během odpuštění jsem například zjistila, že v jednom z mých minulých životů jsem se měla stát otcem, ale rozhodla jsem se nepřijmout lásku a tudíž jsem toto dítě připravila o možnost podívat se na tento svět. I toto bylo třeba odpustit a poprosit ono dítě o odpuštění.
Stále na svém odpuštění pracuji. Ale už jenom přes to málo se ukázalo, jak to bylo mnoho. Můžu se nyní posunout dál. I když vím, že přijdou další bolesti, umím si s tím poradit a nebojím se žít.
Odpuštění je cesta za ucelením svého já. Bolesti z minulosti dále nepotřebujeme. Nepřinášejí nám již nic, pokud jsme si prožili to, co jsme měli. Můžeme je nechat jít. Já jsem skrze odpuštění našla více samu sebe. Dříve jsem necítila život kolem mě jak v přírodě, tak kdekoliv. Teď kam jdu, tam cítím život, cítím více lásky a pochopení. Cítím se o tolik lépe.
Odpuštění je lék, jak pro nás, tak pro ostatní. Lék na fyzické problémy, ale i psychické a možná i duchovní. Nebojte se odpouštět, skrze opravdové odpuštění ucítíte jak lásku, tak bolest, ale láskyplnou bolest, která se změní v překrásnou lehkost a navrácení energie tam, kam patří.
Nakonec chci ještě dodat, že u každého může citové zranění znamenat něco jiného. Mně to způsobovalo ztrátu životní energie a vám to může způsobovat něco jiného, proto mějte srdce dokořán a naslouchejte. Pokud ale sami odpustíte, uvidíte, co se na vašem životě změní.
Skrze co ale odpustit? Já za sebe doporučuji CD Alenky Pastelky Odpuštění. Určitě není od věci kniha Léčebný kód od Alexandra Loyda nebo kniha Kvantová Andělská terapie od Eva-Maria Mora. Za mě ale na odpuštění určitě CD. Existuje spousta jiných možností, jak odpustit, takže se nebojte hledat tu nejlepší cestu pro vás.
Pokud zcela pochopíme situaci, která nás zranila tehdy již žádné odpuštění není třeba.
S láskou a plno síly k odpuštění andělé lásky, andělé odpuštění a autorka